[HLAVNÍ STRÁNKA] [FOTKY] [VIDEO] [POSTŘEHY]
Deník
1.DEN - přílet
Tak jako minulý rok i letos nám vychází dovolená na 4.červenec. Tentokrat jsme zvolili velice komerční oblast: HAVAJ!!! Vzhledem k tomu, že letenky z Detroitu byly neúměrně drahé, letíme z Columbusu z Ohia. Odlet máme 4.července v 8:00. Pro jistotu vyrážíme už o půlnoci a asi po čtvrté hodině jsme na letišti. Po absolvování přísných protiterostických a identifikačních kontrol, přicházíme k gate a čekáme asi 2 hoďky. Let do Chicaga trvá asi 50 minut, ale vzhledem k tomu, že je tam zrovna bouřka a letiště nepřijímá, čekáme ještě asi 20minut ve vzduchu.
Let ze Chicaga do Los Angeles trvá asi přes čtyři hodiny. Zajímavý je pohled na pevninu. Celá krajina kam oko dohlédne je rámovaná do čtverců Někde zhruba nad Kansasem se ve čtvercích objevují podivná kola. Nad Coloradem se krajina začíná prudce vrásnět. Následují Skalisté Hory, Grand Canyon, Sierra Nevada, Californie a už přistáváme.
Odlet do Honolulu stíháme jen tak tak. Zvedáme se z letiště, míjíme L.A. pláže známe z pobřežní hlídky, ostrovy Santa Cruz, Santa Rosa a Santa Miguel a za 5 hodin jsme nad Havajskými ostrovy. Letadlo oblétne ostrov Oahu, přes hory, kolem Waikiki, Honolulu, přístavu Pearl Harbor a přistane. Je asi 15:30, časový posun oproti Michiganu 6 hodin zpět, oproti Čechám 12 hodin (v zimě 11 hodin). Vyzvedáme zavzadla a jdeme na autobus. Z letiště jezdí autobusy za 8 dolarů přímo na Waikiki a potom linkové za jednotnou cenu 1,75, kterými ale turisté s kufry jezdit nesmí. Zkoušíme štěstí a vychází to. V autobuse potkáváme jednoho Čecha, jaké to překvapení! Je tu na program Work and Travel, ale má problémy najít práci. Cesta na Waikiki trvá skoro hodinu. Ubytováváme se v hotelu Imperial na 17.patře s výhledem částečně i na moře (díky Kájo a Evo!) Vybalujeme a jdeme zkusit moře.
Večer tu bude ohňostroj na oslavu Dne Nezávislosti, slunce zapadá brzy, asi v 19:15. Ohňostroj je super, pláž je úplně narvaná. Ještě se procházíme noční Waikiki, všechno tu teprve začíná žít a totálně unavení jdeme spát asi o půlnoci. Dnešní den trval 30 hodin.
2.DEN - Waikiki
Ráno stáváme asi v devět, snídáme a jdeme na pláž. Pláž u hotelu je opravdu nic moc, široká asi tři metry a za ní hned chodník a pak hotely. Vzhledem k tomu, že moře je zde velice klidné (pobřeží je mělké) nejsou ani na Waikiki velké vlny. Voda je ale nádherně teplá. Jdu se projít směrem k Honolulu. Pláž je zde širší, příjemnější a hotely už nejsou tak nalepeny na pláži.
Na oběd jdeme na bufet a strašně se přežíráme. Odpoledne jedeme vyhlídkovým autobusem, který vás zadarmo proveze po Waikiki a pak vyhodí u jednoho obchodu, kde jsme teda nakonec taky skončili, dobrá finta. Nakupujeme nějaké upomínkové předměty a pokračujeme do obchodu s potravinami, pak ještě oblečení .... a už je zase večer. Jdeme na střechu hotelu (27.patro), kde je bazén a výřivka a nádherný výhled na moře a na Waikiki.
3.DEN - Diamond Head, Hanuma Bay
Dnes máme v plánu vyrazit na Diamond Head a do Hanuma Bay. Diamond Head je dávno vyhaslá sopka. Uvnitř kráteru se nachází vojenská základna a je možne se po stezce dostat až na vrchol, odkud je nádherný výhled na Honolulu s dominantou hor. Z Waikiki pokračujeme po Kolakaula avenue do kopce přes obytné čtvrtě a asi za hodinu a půl jsme u sopky. Tunelem se dostáváme do kráteru a platíme vstupné. Zrovna tu natáčí nějaký film o samurajích, je tu spousta herců v černých a červených kimonech, kteří vzájemně bojují. A také spoustu pomocníků, kteří chytají scénář, který jim zrovna rozfoukal vítr. Zlomyslně se smějeme a pokračujeme nahoru na vyhlídku. Cesta trvá asi 30 minut a vede dvěma tunely, ve kterých není světlo, takže se často stane, že se srazíte s protijdoucími návštěvníky.. Vyhlídka je ale nádherná. Z jedné strany máte jako na dlani Honolulu a Waikiki a z druhé strany Maunalua Bay s horami Koko Head a Koko Crater. Všemu tomu dominují hory ve vnitrozemí. Krásně je vidět i na celý kráter. Asi třetinu kráteru zabírá vojenský areál.
Když se nabažíme dost pohledem, pokračujeme zpátky na silnici a odtud autobusem asi 20 minut do Hanuma Bay. Hanuma Bay je zátoka na východním pobřeží Oahu, která vznikla po vulkanické činnosti a je zajímavá tím, že ryby, které v ní žijí jsou lidmi krmeny a tudíž se vás nebojí když se potápíte mezi korály. Vstup je 5 dolarů ale před vstupem musíte ještě shlédnout film, jak se při potápění chovat. Potápění je super. Množstní ryb pohybujících se mezi korály a chovajících se jakobyste tam vůbec nebyli. Speciálně kvůli tomu jsme zakoupili podvodní foťák na jedno použití, ale fotky nic moc. Potápíme se a válíme na pláži asi do pěti hodin a pak se autobusem vracíme zpět na Waikiki. Večer jdeme na střechu na bazén a projít po městě. Řekl bych, že večer teprve začíná město pořádně žít.
4.DEN - Pearl Harbor, vyjížďka na lodi
Dnes máme v plánu Pearl Harbor. Vzhledem k tomu, že prohlídky zde jsou velice vytížené, prý můžete čekat i několik hodin, vyrážíme již ráno. Autobusem jedeme asi necelou hodinu. Můžete si objednat i autobus jedoucí přímo do přístavu, je rychlejší, ale asi pětinásobně dražší. Už zdálky vidíme frontu. ale štěstí se na nás usmálo, zastavuje nás nějaká žena a dává nám dva lístky na desátou hodinu, prý je tu s malými dětmi a že by to nevydržely.. Sami bereme lístky, abychom to někomu oplatili a ty jsou ještě asi o hodinu a půl déle.
Máme tedy necelou hodinu čas, tak se jdeme podívat za 8 dolarů na vystavenou ponorku z druhé světové války a muzea ponorek. Prohlídka začína na zádi, odkud se přes torpédové komory, ložnice námořníků, kajuty kapitána, kuchyně, jídelny, strojovny a řídícího stanoviště, dostáváme k zadním torpédometům. Je neskutečné, jak tu námořníci museli žít, pracovat a spát v tak malých prostorech, někdy i několik měsíců v kuse. V muzeu je všechno z historie ponorek od těch nejmladších, po ty nejstarší. Speciálně se ale věnuje druhé světové válce. Zvenku muzea jsou vystavena různá torpéda a rakety včetně Kaitenu, což bylo japonské sebevražedné torpédo řízené člověkem, něco po vzoru Kamikaze.
Rychle se vracíme a akorát stíháme naší výpravu. Nejprve jdeme shlédnout asi půlhodinový film o náletu na Pearl Harbor a poté nás loď zaveze přímo na Arizona Memorial. Je to vlastně plovoucí památník nad vrakem potopené bitevní lodi Arizona. Paluba se nachází asi jen metr nebo dva pod vodou a některé části nástaveb vykukují nad vodu. Zajímavé je, že po více jak 60 letech stále z vraku utíká olej. V zadní části památníku se nachází pamětní deska se jmény všech 1177 zemřelých námořníků a uprostřed je v podlaze velký otvor, kterým se každý rok na výročí 7. prosince vhazují na památku zesnulých květiny. Celý memorial stále stráží jeden námořník, který neustále nabádá něvštěvníky k tichosti. Ticho opravdu umocňuje pocit tohoto místa. Asi po dvaceti minutách se vracíme zpět. Za památníkem se nachází bitevní loď Missoury, které je také možné navštívit. Ale na stejné třídě lodi jsme byli před pár měsníci v Philadelpii, tak jdeme rovnou na autobus zpět na Waikiki.
Cesta trvá skoro 1,5 hodiny což už nás na konci přestává bavit. Holt jsme chytli linku, která zastavuje všude. Navíc si řidič během jízdy odskakuje na záchod a nebo čeká až si nějakej homelesák sesbírá věci, které se mu rozsypali před autobus. No a nakonec uvízneme v zácpě. Byl jsem překvapen, kolik bezdomovců se na Havaji pohybuje. Na druhou stranu je tu pořád příznivé počasí a hodně turistů...
Konečně jsme zpátky na hotelu, najíme se a ještě vykoupat, ať si trochu užijeme moře. Ve čtvrt na pět už zase odjíždíme od hotelu autobusem do přístavu na vyjížďku lodí. Je to jediná věc, kterou jsme si zde objednali přes agenturu, stálo to asi 26 dolarů a v ceně byla tří hodinová vyjážďka s večeří, muzikou, tancem a odvozem do přístavu. Ale opravdu to stálo za to. Asi po páte zvedáme kotvy a za zvuku kytary a havajských písní vyrážíme na moře. Nejprve se servíruje míchaný drink a poté večeře, grilované vepřové, ryba a kukuřice a k tomu rýže a salát a zelenina co sníte. Po dvou drinkách je nálada na lodi opravdu výborná. Přichází i taneční pár a jako kulisu tvoří pobřeží Waikiki s Diamond Head a hory ve vnitrozemí. Asi na úrovni Diamond Head a se loď otáčí a po západu slunce přistáváme a autobus nás odváží zpět do hotelu. Bylo to super.
5.DEN - Waikiki
Dnes jsme si řekli, že se budeme celý den jen flákat na pláži. Po snídani jdeme na pláž až téměř do východní části Waikiki. Pláže jsou tu lepší, i vlny jsou o něco větší, ale lidí je tu pořád mraky. Sluníčko pere jako blázen. Po 3 hodinách už toho máme celkem dost, tak jdeme na čínský bufet, kde jsme se opět strašně přežrali.
Opoledne jsme si řekli, že zkusíme Ala Moana Beach. Jdeme tam ale nějak strašně dlouho, navíc Gába má blbý boty, tak pořád nadává. Když tam ale konečně dorazíme, tak jsem dost zklamaní. Pláž nic moc, špinavá, vlny skoro žádné. Ani není divu. že je tu prázdno. Po jednom vykoupání se vracíme zpět na Waikiki Beach. to už je ale asi půl šestý a sluníčko už moc nehřeje, takže odpolední koupání taky nic moc. No prostě se nedokážeme jen tak flákat a pořád vymýšlíme, kde by jsme co sehnali lepšího, až nemáme nic. Ale byla zase sranda.
6.DEN - Manoa Falls, projížďka na mopedech
Na dnešek jsme si půjčili mopedy ($25 jeden), že se teda taky trochu projedem. V plánu máme navštívit vodopády Manoa Falls a pak při pobřeží kam dojedeme. Projíždíme centrem a pak vyjíždíme do obytných čtvrtí. Silnice se pomalu zvedá až přechází v prudké stoupání šplhající se do hor, kde mají naše vozítka vůbec problém se vyškrábat. Vstup k vodopádům jsme omylem přejeli, ale za to jsme se dostali do botanické zahrady, o které jsme ani nevěděli. No když už jsem tu tak se projdeme. Je tu množství cestiček vedoucích jak po velké louce kolem různých tropických květin, rostlin a stromů, tak zabíhajících do džungle. Procházíme a nakonec volíme i jednu z cestiček do pralesa. Různě se tam ale sbíhají a rozbíhají, některé se mění v neprostupné bláto, navíc nic není značeno, tak se po 20 minutách raději vracíme, už to patrně nepatřilo ani k zahradě a nerad bych se tu ztratil. Přece jen to tu prý není nic neobvyklého.
Vracíme se, parkujeme motorky na parkovišti a vyrážíme k vodopádům. Cesta trvá asi třičtvrtě hodiny do kopce džunglí. Navíc je horko a dusno jako v prádelně, takže jsme po pár minutách úplně mokří. Je to ale nádhera. Střídavě procházíme bambusovými lesy a lesy se stromy se vzdušnými kořeny, celou cestu vedle nás klokotá potůček. Množství vody v něm ale dává napovědět, že vodopád toho dnes asi moc nenapadá. vzhledem k tomu, že několik dní nepršelo, tak je tu čůrek jak od psa místo přádného vodopádu. Pod "vodopádem" se nachází jezírko, kde je ale z důvodu možnosti výskytu nějaké bakterie, zakázáno se koupat. Chvíli odpočíváme a pak volíme ještě jeden trail směrem do kopce. Jdeme asi 20 minut a nikde nic, Navíc pak potkáváme lidi, kteří říkali, že šli ještě o míli dál a nic tam nebylo, tak se taky vracíme, nejprve k vodopádům a pak na parkoviště a na mopedech zpět na Waikiki.
Zastavujeme na pláži až téměř na východní konci a koupeme se. Vlny jsou tu o hodně větší než u nás, je tu i dost surfařů. Je ale právě poledne, takže největší vedro. Vykoupeme se a při pobřeží pokračujeme dál kolem Diamond Head. Občas zastavujeme na nějaké vyhlídce a kocháme se. V městě Kahala musíme zajet na dálnici, což není nic příjemného,, ale naštěstí je tu široká krajnice. Asi po 20 minutách jízdy vyjíždíme z města a dálnice se mění v normální silnici. Míjíme Hanuma Bay a pokračujeme dále při pobřeží. Zastavujeme na jednom útesu, který voda vytvarovala do podivuhodných vrstev.
Pokračujeme dál kolem hory Koko Crater, která je stejně jako Diamond Head sopečného původu. Ještě popojíždíme o kousek dál, odkud máme výhled na město Waimanalo a Rabbit Island a vracíme se stejnou cestou zpět na Waikiki. Cesta nám trvá asi přes hodinu a máme to jen tak tak, abychom to stihli před zavíračkou. Ježdění na mopedech je super, ale člověk je z toho pěkně unavenej. Na hotelu se navečeříme a pak se jdem podívat na taneční show do jednoho obchodního centra. Tance mi spíš připomínají mimické představení Borise Hubnera, ale na druhou stranu to neni opravdu nic lehkého. Střídavě tu vystupuje sedm tanečnic a tanečníků a zpěvák, který je údajně nejstarším bavičem tohoto druhu na Havaji. Na všech plakátech má fotku když mu bylo 30 let, teď už je to ale starej dědek.
7.DEN - okolo Oahu
Na dnešní den si pro změnu rentujeme auto a to od firmy Budget, cena nic moc ($59 i s pojištěním), obsluha taky nic moc (arogantní). Jaké ale bylo naše překvapení, když nám místo očekávaného osobáku přivezli truck. Chtěli jsem ten nejlevnější druh auta, tak ho máme. Vypadá ale dobře. Vyjíždíme po silnici č.61 a po cestě zastavujeme na vyhlídce Poli Lookout. Mark Twain to nazval nejkrásnější vyhlídkou na světě a myslím, že nebyl zas až tak daleko od pravdy. Stále jedete pralesem a najednou se před vámi otevře kolosální výhled na celé severovýchodní pobřeží Oahu po obou stranách lemovaný horami. O co musel být pohled hezčí, když v údolí pod námi nebyly žádne silnice, ani sídla. Nevím jestli se mi fotky nepovedli, nebo prostě fotka nedokáže zachytit tu krásu. Jisté je, že výhled je asi tak 100x lepší než z fotek. Myslím, že je to jedna z nejhezčích věcí k vidění na Oahu a překvapilo mě, že jsem se o tom nikde nedočetl a ani nám o tom nikdo pořádně neřekl. Vlastně jsme na to narazili náhodou. Dlouho se kocháme, ale nakonec nás vyhání příšerný vítr. Ještě sestupujeme po cestičce asi půl míle, odkud se nám vyskytne zase trochu jiný pohled, a pak pokračujeme po silnici k vodopádům Maunavilli Falls.
Cesta k nim není ale pořádně značená, musime se několikrát ptát. Nakonec parkujeme a vyrážíme na cestu. Cesta vede opět pralesem jako k minulým vodopádům, ale řekl bych, že je zajímavější a není tak dusno. Několikrát musíme překračovat říčku, střídavě procházíme hustým pralesem, bambusovými lesy, kávovníkovými lesy a banánovníkovými i palmovými lesy a nebo po hřebenech kopců s nádhernou vyhlídkou na džungli. Asi tak po 40 minutách dorážíme k vodopádu. Je o hodně menší než ten předchozí, ale aspoň tu teče voda. Zůstáváme asi čtvrt hoďky a pak se stejnou cestou vracíme zpět k autu a pokračujeme do města Kailua. Město vypadá už úplně jinak než Honolulu, žádní turisté, normální denní ruch. Oběd si dáváme v Mc Donald a pokračujeme k moři.
Na mapě si najdeme zajímavě vypadající poloostrov Puu Hawaii Loa, který je od ostrova oddělen bažinami, ale je to vojenské území, takže nás tam nevpouští. Pokračujeme tedy po silnici při pobřeží. Z obytných čtvrtí se pomalu stávává venkov, občas nějaká ta rekreační chatička, až jsme zpět v úplné přírodě. Na jedné straně moře, na druhé straně hory. Sem tam projíždíme vesnicí, kde už po turismu není ani památky, všude jen místní obyvatelé. Skoro to připomíná vesnice v Mexiku.
Téměř už na druhé straně ostrova míjíme Polynesian cultural center. Je to něco jako zábavný park, kde můžete vidět polynézské tance a další kulturní zvyky a obyčeje z Polynesie. Vstup byl ale asi okolo 40 dolarů. Pokračujeme na Sunset Beach. Pláž je tu o mnoho lepší. Široká, jen pár lidí. Vlny jsou větší než na Waikiki, ale ne tak obrovské, jako je známe z časopisů. Sem tam ale můžeme vidět nějakého surfaře. Tady se nám ale stala jedna zajímavá příhoda. Přišel k nám jeden kluk a ptal se odkud jsme. Když jsem mu řekli,že z Čech, tak se s námi začal bavit plynně česky. Byl to Američan, který dva roky byl v Čechách na Murmonské misy a za tu dobu se tam naučil perfektně česky, no fakt klobouk dolu. Navíc mluvil gramaticky správně (až na to, že řikal Havajsko) a bez amerického akcentu, dokonce měl brněnský přízvuk. Znal dobře i České Budějovice, kde nějaký čas působil, tak bylo o čem povídat.
Navečer se loučíme a jdeme na večeři na krevetí farmu. Je to lahůdka, čerstvé krevety s rýží a o hodně větší porce než dostanete kdekoliv v restauraci. Poté čekáme ještě na západ slunce a vnitrozemím se vracíme zpět. Ostrov je opravdu malý, bez zastávky by se nechal obět tak za dvě a půl hodiny.
8.DEN - Waikiki, odlet
Dnes máme poslední den na Havaji. Let máme až v půl jedenácté večer, pokoj musíme opustit do jedenácti dopoledne. Ráno tedy balíme a zavazadla necháváme v recepci a jdeme naposled na pláž. Moře je výborný, ale sluníčko už hřeje nějak moc, na zádech už nám naskakují puchýře, které strašně pálí, tak to asi po třech hodinách balíme a jdeme naposledy na bufet. Místo plážového odpoledne jdeme radši na střechu na bazén a do výřivky, kde jsme celé odpoledne až do večere. Po západu slunce vyzvedáme kufry v recepci a jdeme na autobus.
Zkoušíme, zdali nás zase vezme linkový autobus. Stále kolem nás krouží hotelové shuttle busy a jeden z nich zastavuje a říká, že nás na letiště sveze za 7 dolaru na jednoho. Říkáme, že díky, ale že pojedeme linkovym. Poté se řidič rozčílil a řikal, že nás v žádném případě linkový autobus nevezme a že máme jet s nim. Když jsme mu řekli, že nás minule vzal a teď že nás určitě vezme taky, tak se akorát ještě víc rozčílil, popřál nám "good luck" a odjel. Autobus přijel s dvaceti minutovým zpožděním, řidič se moc netváří, ale nakonec nás veme. Asi za tričtvrtě hodiny jsme naletišti a jdeme na odbavení. Opět podrobná prohlídka všeho.
Při kontrole nám zabavili všechno ovoce, které jsme si koupil na cestu, banány, papáju, manga. zajímavé je že na ananas, který jsme měli v kufru ale nenarazili. Celkem nás s tim naštvali. V letadle už nedávají skoro žádné jídlo a to co si vemete sebou, tak vám ještě se berou. Asi budeme po cestě chroupat křídlo. Odlétáme s hodinovým zpožděním, prý že jsme dostali rychlejší letadlo a San Chose přijímá až od šesti hodin.
9.DEN - přílet
V San Chose jsme tedy na čas. Čekáme asi hodinu a půl a pak odlétáme do Chicaga a odtud zpět do Columbusu, kde jsme v pět odpoledne. Vyzvedáme naše auto z parkoviště, v kterém se z nejasných důvodů během týdne rozbila klimatizace. Stahovat jde jen jedno okénko, takže po cestě domů máme tepleji než na Havaji...
Zvláštní poděkování Evě a Kájovi za zapůjčení práva užívat hotel. Bez jejich ochoty bychom si to nikdy nemohli dovolit.
[HLAVNÍ STRÁNKA] [FOTKY] [VIDEO] [POSTŘEHY]
